I ty se můžeš naplnit potěšením

Úžasná ženo, než dnes rozproudíme slastnou energii poznání, tak ti chci položit pár otázek: „Kdy naposledy sis dopřála potěšení? Kdy naposledy jsi vědomě pracovala se zdrojem své ženské síly? Kdy naposledy jsi o sebe pečovala?”

(Povzdech? … Je to už táááák dávno?)

Jak moc tě chápu! Nejsi v tom totiž vůbec sama. Ale neboj, všechno se dá změnit. Pojď, pomůžu ti se znovu napojit a rozproudit zdroj tvé radosti a potěšení. Pojď si uvědomit, že něco takového v sobě máš! 

Vím, jsme odpojené. Místo, abychom se učily sebe vyživovat, naučily jsme samy sebe ignorovat a oslabovat. A to nám přináší stres, přepracování, podráždění, smutek, vyhoření a zlobu. Když jsme ve stresu, tak produkujeme stresové hormony, které v určité dávce pomáhají, ale když jich je moc a příliš často, mohou nám škodit.  Způsobují třeba záněty v těle, který bývají příčinou mnoha onemocnění. 

Naopak každý příjemný zážitek – tanec, orgasmus, horká sprcha, flirt nebo smích s kamarádkami zaplaví tvé tělo oxidem dusnatým, který aktivuje prolaktin a endorfin, hormon štěstí. Když si namícháme takovýto hormonální koktejl potěšení a štěstí, vytváříme si v těle zdravé. Cítíme tak svou sílu a to, že jsme doopravdy naživu. Přepneme z nastavení “není mi dobře a nemůžu” na potěšení, naději a odhodlání. Svět nám zase otevírá cesty a možnosti. 

Zajímá tě, jak se můžeš napojit? Kde začít?

Je to vlastně úplně jednoduché.  Dopřej si potěšení. Nauč se opět rozpoznávat a plnit svá přání. Dovol si spojit se s vlastní silou a dělat, po čem toužíš. 

Problém je, že my často ani netušíme, co chceme. My víme, co chtějí naše děti. Víme, co chtějí na snídani, na oběd a na večeři a většinou máme to, co mají ony. 

Víme, co chce náš manžel. Co chce naše máma, co chce šéf. Ale víš, co chceš TY?

Začni drobnými krůčky radosti.

Květiny. Jaké květiny máš ráda? Kup si je. Nečekej, až ti je někdo koupí a nebuď smutná, že se to neděje. Prostě jdi a udělej si radost sama.

Hrnek. Víš, ze kterého ti káva chutná nejvíc? Jakou kávu máš nejraději?

Hudba. Jaký druh hudby máš ráda a přináší ti potěšení?

Začni. Sama. Nečekej, že někdo přijde, kdo tě zachrání. Jdi za svým potěšením. A brzy uvidíš, že to nese plody. 

Před tím, než ráno vstaneš a autopilot ti spustí: „Musím zapnout prádlo. Musím udělat jídlo. Musím nachystat dceři pláštěnku do školky. Musím… “, se zastav a přemýšlej: „Mám čerstvé květiny? Dám si dnes koupel, nebo sprchu? Dnes si chci psát do svého deníku, kdy to udělám? Chci si trochu zatancovat, než všichni vstanou. Chci si dopřát sebepotěšení a podívat se na své krásné tělo do zrcadla. Chci polaskat svoji kundičku.”

Když začneš vědomě vnímat potěšení a zahrnovat ho do svého života, tak si připravíš živnou půdu pro tvá přání, která mohou vykvést a zrealizovat se.

K tomu všemu budeš potřebovat disciplínu.

Já vím, možná ti potěšení a disciplína nejdou úplně dohromady. Ale je to stejné, jako cvičit. Často se ti nechce, ale když se do toho pustíš, stojí to za to. 

Je velmi jednoduché hrát si na oběť a nic nedělat. Protože nemáme čas. Protože se musíme nejprve postarat o ostatní. Protože… proč vlastně?  Abychom měly příjemný život, potřebujeme notnou dávku disciplíny. Toho, že si na sebe uděláme čas. Že si něco dopřejeme. Že se o sebe postaráme. Že si uděláme radost. Když to totiž neuděláme, neudělá to nikdo. V tom propojení disciplíny a potěšení spočívá síla ženy. Ta síla, kterou se tady učíme najít.

Potěšení si nemusíš zasloužit.

Věz, že není nic, co si musíš nejprve zasloužit a odpracovat. Ani potěšení si nemusíš zasloužit. Nemusíš touze po potěšení odolávat, prostě si ho dopřej. Dělej si bláznivé malé ostrůvky potěšení, ostrůvky radosti. Malinkaté krůčky. Když se ráno vzbudíš, tak první věc, kterou uděláš, může být, že si chvilku zatančíš. 

Když budeš myslet na ostrůvky radosti, tak se ti úplně změní chemie v těle a začneš vnímat radost, štěstí, lásku, napojení.

Toto je ta tvoje síla.

Přijmi své emoce.

„Jak se máš, krásná ženo?”

„Dobře.”

„Opravdu???

Neříkáš to jen tak ze zvyku, protože tě naučili být hodná holčička a říkat to, co chtějí ostatní slyšet?”

Nauč se vnímat své pocity a věřit jim. Zkoumej je. Buď z nich nadšená, jak k tobě mluví! Když budeš spojená se svojí kundičkou, tak poznáš svůj celý emocionální rozsah. Když budeš cítit žal, můžeš plakat. Krása. Je to tak v pořádku.

Když budeš cítit hněv, zuř. I to je v pořádku. Všichni máme nějaká svá zranění emocí, je to přirozená součást života. Je to přirozený důsledek touhy.

Problém je, že jsme se naučily být OK. Protože se to od nás očekává, že budeme OK. 

Ale k tomu, abychom poznaly naši ženskou záři a schopnost cítit do hloubky, je důležité vyjadřovat všechny své emoce. Život nebude legrace, bude to smutný život, když budeme každý den OK 🙂

Naplnit sebe samu je tím nejlepším způsobem, jak žít. Ocenit každou svou emoci je to absolutně nejkrásnější.

Byly jsme naučené být hodné holčičky. A hodné holčičky nedělají tohle. Hodní lidé se nezlobí. Hodné holčičky neprožívají takové silné pocity.

Opravdové žití pravdivého života je žít každý kousek toho, kdo jsem. Cítit úplný rozsah svých emocí a ocenit je. To je teprve ta pravá radost!

Čím víc pro sebe uděláme, tím víc můžeme tento dar dát ostatním. 

Našim dětem, protože nechceme, aby si naše děti myslely, že je špatné plakat. Nebo že je špatné cítit se frustrovaně. 

Všechno toto je součást života.

A když své děti učíme, že je to špatně, učíme je, že ONY jsou špatné. 

A tím ztrácí svoji sebedůvěru. 

Pro ženy je velmi silné najít všechny své emoce.

Obejmout svoji temnotu, obejmout svůj život. To je krásné. Děkujme za to.

Pozvi potěšení každý den do svého života.

Dělej každý den rituály týkající se potěšení a buď v tom disciplinovaná. Uvidíš, jakou nádheru ti to přinese.

Můžeš třeba vstávat velmi brzy ráno, protáhnout se, rozhýbat, zatancovat si. Nachystat si kávu a opájet se tou vůní (áááách…). Pak si můžeš zapálit svíčku a začít si psát do svého deníku. Spojit se se svými pocity, se svou bohyní, sama se sebou.

Můžeš si dělat i nějaká drobná cvičení z knihy Kundička – návrat k sobě. Třeba Svatou Trojičku. Ve Trojičce se za prvé pochlubíš, pak vyjádříš vděčnost a za třetí řekneš své přání. 

Pochlub se. Na co jsi pyšná? Co se ti povedlo?

Za co jsi dnes vděčná?

Jaké máš přání?

Je to hodně jednoduchá technika, vidíš sama, jak je nenáročná. Ale určitě ji vyzkoušej a zapoj ji do svého života. Uvidíš, jakou ti to dá sílu. Je v tom i disciplína, pokud to budeš dělat každý den. A změní se to ve tvé potěšení. Najdeš zase svoji sílu, budeš víc ve světle a záři a rozzáříš tento svět. 

V knize Kundička – návrat k sobě najdeš takových cvičení víc. Pomohou ti usadit se a lépe všechno ustát. Půjdeš výš, díky svému potěšení. A to je mnohem lepší varianta než ženská negativita nebo obětování se. 

Naše záře pak osvítí svět. Děkuji ti, že v tom jsme spolu.

(volně inspirováno rozhovorem s Regenou Thomashauer, autorkou knihy Kundička – návrat k sobě)

Pojďte se začíst. Jako dárek pro vás máme kapitolu z knihy Kundička.


Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.