Sebeláska.
Pro někoho to může být jen slovo.
Může to být i emoce.
Ale může to být i nejvyšší meta tvého života. Tvé naplnění. Tvůj důvod, proč jsi tady. Tvé poslání. Tvůj pohár nejčistší radosti a rozkoše. Tvé VŠECHNO.
Sebeláska je tvým naplněním. Můžeš ji najít skrze spiritualitu, tedy začít milovat své vyšší Já. Nebo ji můžeš objevit skrze své tělo.
Spojit se se svým tělem a začít ho milovat je nesmírně důležité.
A také těžké. Protože když jsme vyrůstaly, nikdo nás nevedl k tomu, abychom si o sobě myslely, že jsme krásné.
Podsouvali nám spíš jiné představy, jak krásná žena vypadá. Billboardy i časopisy byly (a stále ještě jsou) plné Barbie žen s bujným poprsím, vosím pasem a pevným zadečkem.
Odmalička jsme to vídaly. A vnímaly ten propastný rozdíl mezi tím, jak vypadám já a jak vypadá ta žena na fotografii. A v nitru se nám začal postupně usazovat pocit, že opravdu nejsme dost dobré, že tomu se nemůžeme vyrovnat.
Zvu tě, aby sis položila otázku:
„Čemu se tady vlastně nemůžeš vyrovnat?”
Něčí představě o tom, jak by lidské tělo mělo vypadat? Kdo je ten dotyčný, který vytvořil tuto představu? Jak víš, že má pravdu?
Je to hotová mašinerie. Protože sice občas vidíš ženy, které této „ideální” představě odpovídají, ale pak také vidíš mnoho žen po celém světě, které zkoušejí všechno možné, aby této představě dostály. Plastické operace, vysoké podpatky, šaty a make-up, odstranění ochlupení a všechny tyto věci.
Ne ne, určitě není špatné, když něco z toho děláš. Jenom prozkoumej, jaké by bylo tyto věci nemít. Nemít make-up, nemít podpatky, nemít oblečení, které ti pomáhá vypadat určitým způsobem.
Miluješ se i bez nich?
Pro většinu lidí ta odpověď bude NE. Jako bychom musely dělat všechny tyto věci, abychom se mohly milovat.
Velkým tématem je například ochlupení v intimní oblasti a na nohou. Cítíš se sebejistě a sexy, když máš všechno toto ochlupení? Pro většinu žen to není přijatelné. Ale proč vlastně?
Vždyť jsme tak byli stvoření. Je naprosto přirozené ochlupení mít. Nechci tím říct, že si musíš na nohách a v podpaží a všude jinde nechat ochlupení narůst. Můžeš, ale nemusíš. Nicméně měla by ses cítit krásná i tehdy, pokud nejsi oholená.
Zkus najít spojení s přirozeným stavem Bytí. Když se pak stále budeš chtít holit a přitom přijímáš i přirozenost bez holení, pak je to v pořádku. Je ale dobré se ptát, proč to děláš.
Je to proto, že TY se takto chceš cítit, že se ti líbí zrovna teď takto vypadat?
Nebo to po tobě vyžaduje někdo jiný? Vyhovuje ti to? Nebo se chceš neustále srovnávat s jinými ženami, které vnímáš jako atraktivnější?
Podívej se do zrcadla a zamysli se nad otázkou:
Co když právě TOTO je krása? Kdo řekl, že ne?
Když se díváš na strom, tak taky nemyslíš na to, že by měl být víc štíhlý nebo víc zelený. Prostě ho přijmeš takový, jaký je. Vnímáš, jaký je to rostlinný druh a vnímáš, že je ztělesněním života. Stejně tak jsou ztělesněním života i naše těla.
Každý člověk je nádherný, jen musí mít chuť to v sobě najít. Pokud ve svém nitru věříš, že NEJSI atraktivní, pak toto přesvědčení vyzařuješ také navenek.
Ale i když člověk není zrovna nádherný a nemá ten rovný nos, symetrické poprsí a další podobné věci, pokud je v sobě pevně usazen a uvolněně vnímá své vyzařování, pak je krásný.
Není to o dokonalé symetrii či něčem podobném. Je to o zářivém poli energie a my všichni chceme být blízko takové energii. Vytváří to pak přitažlivost, která tě k takovým lidem táhne.
Není to žádná magie.
Je to přirozené nastavení, které můžeme všichni nalézt skrze své sebepřijetí a hluboké uvolnění. Skrze spojení s duchem nalezneš své pravé Já, své vyšší Já. Prostor Bytí, prostor Jednoty se vším okolo nás. Dokážeš to, když přestaneš přemýšlet o tom, jaká jsi a jaký je život, zda dobrý, nebo špatný. Když přestaneš lpět na snaze opravit svůj život, aby byl jiný a místo toho se spojíš se svojí pravdou a uvolníš se. Už se nesnažíš, aby se to stalo a to uvolnění sevření způsobí, že začneš přirozeně zářit.
Sebelásku můžeš rozvíjet i tak, že se naučíš cítit ve svém těle potěšení. Naučíš se cítit skvěle, místo pocitů: „Mám velké břicho a zadek a hroznou celulitidu.“
Vnímej, kolik potěšení můžeš cítit právě v těch stehnech, na tom břiše, na zádech, na prsou a v pažích… Když začneš objevovat toto potěšení a naučíš se v něm uvolnit, pak je to ten příjemný stav Bytí. Ať už vypadáš jakkoliv.
Objev, jak můžeš existovat ve svém energetickém poli. Je tak široké, že vůbec nezáleží na tom, jestli tvé tělo je hubené, nebo tlusté.
Čím víc se v tom uvolníš, tím přirozeněji začneš vyzařovat krásu zevnitř navenek. Nejen tu vnější.
Jsou lidé, kteří jsou přirozeně krásní, mají krásné rysy a mohli by být nádherní, ale oni nezáří. Jsou docela pěkní, ale přitom nezaujmou.
A pak jsou zase jiní lidé, kteří třeba nemají tak krásné vlasy a na první pohled na nich není nic, co nás vizuálně zaujme, o čem bychom řekli: „Ach, ona je tak nádherná!“ a přesto takový člověk září a JE nádherný.
Vlastně ani nejde pojmenovat, co takové lidi činí nádhernými, je to prostě určitá energie, určitá šťavnatost vycházející z nitra. Takoví lidé sami sebe vnímají dobře, milují sami sebe, dovolí si vnímat potěšení, že jsou opravdu krásní.
Je to ve tvých rukách. Jen ty, nikdo jiný, rozhoduješ o tom, jestli jsi krásná.
Je téměř naší povinností najít způsob, jak se vnímat s láskou. Můžeš použít cokoliv, co ti funguje. Jednou z cest je sebepotěšení. Je také skvělé pobývat v přírodě, věnovat se kreativním činnostem nebo čemukoliv, co miluješ.
Tanci, zpěvu, prohlížení krásných uměleckých děl. Můžeš pobývat s přáteli, jíst jídlo, které tě vyživuje. Ne jen vyplňovat prázdnotu cukrem, ale jíst něco, co tě opravdu vyživuje zevnitř.
Cokoliv, co vytváří lásku, musí být tvoje priorita. Před vším ostatním. Protože nejdříve se musíš sama láskou naplnit a až potom můžeš lásku dávat. Svým dětem, svým milovaným, svým studentům a klientům a vůbec všem.
Důvěřuj své intuici a jemnému vnímání. Protože tam to všechno začíná. Něco, co probouzí tvoji zvědavost či jemný pocit, že život toho nabízí víc, než jsi dosud zažila a prozkoumala. Věř, že se můžeš stále více rozvíjet a můžeš jít ještě dál. Následuj impulzy ze svého nitra.
Volně inspirováno rozhovorem se Sofií Sundari, autorkou knihy Osvobození do orgasmu.