Emoce. Emoce? Emoce!!!

Trápí tě někdy návaly emocí? Vybuchneš -– a potom se cítíš trapně? Zmáhají tě vlny smutku či lítosti? Nebo jsi pořád ve stresu a napjatá a nevíš, co s tím?

Buď bez obav. Emoce k ženám patří. Bez emocí není život a nemůžeš je ignorovat. Pokud je vnímáš, mohou tě krásně vést životem. Mnoho lidí ale své emoce nevnímá nebo nechce vnímat a odpojuje se – od emocí, ale i od sebe. Zůstávají stále na místě, nevyvíjí se, neprožívají. Je proto velmi důležité, aby tebou emoce mohly procházet, aby sis je připustila a dovolila. 

Každá emoce je dar. V našem těle vytváří hormonální koktejl, který spouští celou řadu reakcí. Emoce ovlivňují látky, které mají na starosti pozornost, paměť, uvolnění, náladu, spánek, hlad, vstřebávání živin, menstruační cyklus a vůbec celou naši cykličnost… jsou s námi tedy v každé chvíli.

Emoce jsou tvojí signální kontrolkou

Když je dokážeš pozorovat, postupně zjistíš, co ti tvé tělo chce říct a naučíš se je uvolňovat. 

Pokud se v tobě emoce „zaseknou“, přestane ti tělem (nebo jeho částí či orgánem) proudit energie a otázkou je, za jak dlouho to pocítíš i fyzicky. Ať už bolestí zad, bolením v krku, bolestivým cyklem, ale i mykózou, chutí na sladké, tučné nebo špatnou náladou. 

Když ani na toto nezareaguješ, postupně ti tělo přestane dávat signály a mohou se objevit vážnější zdravotní problémy.

Víš, že 97 % onemocnění má nějaký emoční původ?

Vytřepej je ze sebe

Je mnoho technik, jak můžeš s emocemi pracovat. Díky nim si ušetříš v rodině i mezi přáteli spoustu hádek, zranění a trucování. 

Emoce ze sebe můžeš doslova vytřepat a uvolnit tak napětí, které se ti uložilo ve svalech. Je to zábavné cvičení, které můžeš dělat kdekoliv, kde nejsi v hledáčku jiných osob. Třeba i v práci na toaletě. 

Základem je, že začneš třepat rukama, nohama, až postupně vytřepáváš celé tělo tím, že roztřeseš každý sval, který na těle máš. Můžeš pokračovat tak dlouho, jak je ti to příjemné. Pokud máš prostor, zastav se, nalaď se na své tělo a podívej se vnitřním zrakem, kde v těle energie proudí a kde případně neproudí. Tomu místu můžeš věnovat chvíli pozornost, přiložit na něj ruku, nebo se třeba ještě znovu začít třást.

Pomůže ti dračice, tygřice i opice

Další techniky můžeš naučit i své děti, jsou zábavné, a přitom také velmi účinné. Děti ani nebudou vědět, že se učí unikátním postupům, jak se zbavit emocí. Můžete si hrát spolu a pomoct si tak s emocemi vzájemně. Krásné je, že když budete v souladu se sebou a s emocemi, i váš vztah bude harmonický.

DRAČICE – ta chrlí svůj oheň a z plna hrdla řve. Kdy naposledy sis zařvala? Ale ne na někoho, po kom jsi křičela, když tě vytočil. Kdy jsi prostě vypustila to nahromaděné napětí prostým hlasitým „UÁÁÁÁ”? 

Je to nesmírně očistné. Může to mít tak velkou sílu, že začneš plakat. Dovol si to. Samozřejmě, že nebudeš asi řvát v paneláku, ale zajdi si do lesa, kde tě nikdo neuvidí. 

Pokud nechceš řvát nahlas (i když ti to moc doporučujeme), zkus aspoň svůj vztek vybouchat pěstmi do polštářku a řvát přitom aspoň „jako”, potichu.

TYGŘICE má pružné tělo. Vybav si její krok a představ si ji, když se protahuje. Jdi na všechny čtyři a vžij se do těla tygřice. Protáhni si tělo do všech směrů a uvolni i hlasem všechno napětí, které v tobě je.

OPIČÍ DECH je technika nejen pro vytřesení stresu, ale i pro doplnění energie. Tvé děti ji budou milovat, dá se využít i v rámci společných rituálů, kdy si na sebe uděláte čas. 

Třesete se stejně jako při vytřepávání, ale přidáte ještě zvuky a uvolnění obličeje a hlavy. To se dělá tak, že různě krčíte obličej a ksichtíte se v neuvěřitelných grimasách. Může to být i velká legrace, ale kdyby vám to náhodou bylo trapné, dělejte ty nejroztodivnější obličeje a zvuky jako řádící opice se zavřenýma očima. 

Když se dotřesete, nalaďte se na své tělo a pokud najdete nějaké místo, které by potřebovalo péči, vzájemně si ho opečujte namasírováním, pohlazením, pokreslením hennou, nahřívacím polštářkem, čímkoliv, co vás napadne.

A co takhle prostě jenom být?

Ne všechny emoce je třeba vytřást, vytřepat, vykřičet… někdy se potřebuješ jednoduše vyplakat, nebo jenom zastavit a v těchto chvílích ti může být velkou podporou hýčkání v bezpečné náruči. Ať už hlazení, jemné lechtání nohou nebo celého těla, laskání nebo česání vlasů, masáž nebo jen natření voňavým olejem, společná koupel nohou s hrnkem horké čokolády.

Když máš pocit, že je těch emocí prostě příliš, že bys nejraději utekla, tak si zkus jenom lehnout na záda na zem, natáhnout nohy a chvíli jen tak být… nechat všechny emoce, aby se přes tebe převalily a uvědomit si, že ty sama nejsi ta emoce.

Můžeš třeba i na chvíli zavřít oči a představit si, co tě vlastně tolik tlačí. Protože věci, které tě štvou navenek, mohou uvnitř vypadat úplně jinak. Klidně nechej stékat slzy stejně jako emoce. Dopřej si chvilku pro sebe, kdy uvolníš celé tělo a jenom jsi, potom se zhluboka nadechni a vydechni a znovu se rozhodni pro lásku.

Kde zjistíš víc?

Techniky pro práci s emocemi jsou převzaté z knihy Deník mámy a dcery od Lucie Harnošové. V knize najdeš spoustu dalších velmi prospěšných návodů, rituálů a nápadů pro rozvíjení tvých vztahů k dětem i k sobě. K nalezení láskyplného vztahu matky a dcery, který je tak zásadní pro naše životy.